Včelu medonosnou v našich krajích trápí parazit Varroa destructor (český název kleštík včelí). Je to parazit nepůvodní - dovezený z Asie. Tamní včela východní je díky dlouhověkému soužití s roztočem geneticky vybavena schopnostmi, jak jeho populaci ve včelstvu udržet v míře, která včelstvo nezahubí. Naše včely vůči němu zatím nemají přirozenou obranyschopnost a varroáza (tak se napadení tímto roztočem nazývá) by je zdecimovala.
Samička kleštíka je zhruba 1,2 mm dlouhá, oválného tvaru a zrzavě hnědého zbarvení. Má 4 páry nohou s přísavnými polštářky. Včely jej přenáší na svém těle - pokud zaletí do jiného včelstva, je velká pravděpodobnost, že tam roztoč zůstane. "Úspěšní" jsou v tom zejména trubci, kteří se toulají od úlu k úlu - včely je vpouští dovnitř, i když nejsou "jejich".
Oplozené samičky roztoče se nechají zavíčkovat společně s larvou v buňce. Zde nakladou vajíčka, z kterých se vylíhne další generace roztočů. Z prvního vždy sameček, z ostatních samičky. Ještě před vylíhnutím včelí larvy se v buňce spáří, samečkové potom zahynou.
Roztoči sají z včelích kukel i dospělců hemolymfu. Takto narozené včely se rodí s různým stupňem poškození, které zkracuje jejich život. Včelstvo tak postupně slábne až nakonec zahyne zcela (nejčastěji v průběhu zimy, kdy se žádné včely nelíhnou). Včely většinou před smrtí opustí úl, v kterém zůstane dostatek medných zásob v plástech.
Stejně, jako klíště u člověka přenáší kleštík při sání včelí hemolymfy různé virózy. S ním totiž patří do stejného řádu - roztoči.
Tlumení varroázy je v ČR je povinné - řídí se vyhláškou Státní veterinární správy.
Hlavní fáze dříve probíhala v podzimním období: říjen, listopad a prosinec - léky se aplikují fumigací (kouřem) nebo aerosolem (mlha). V této době již včela medonosná kraňská nemívá v našich podmínkách žádné kukly, na nichž by se kleštík před účinnou látkou schoval. Cílem je minimalizovat jeho startovací populaci pro příští rok. Zcela vymítit se jej ale nedaří a přeživší kleštíci jsou tímto způsobem tvrdě selektováni - přežijí jen nejodolnější. Oproti tomu včely nemají díky pravidelně opakovanému tlumení nemoci šanci vybudovat si přirozenou obranyschopnost. V dnešní době (2014) se tak do popředí tlumení varroázy dostalo léto či podletí, kdy se zakládá zimní generace včel. Pokud by tyto "zimní" včely v době jejich vývoje kleštík poškodil, ztratí svoji dlouhověkost a včelstvo nedožije jara. Léky se aplikují kontaktními pásky nebo odparem. S výjimkou kyseliny mravenčí je léčení možné až po odebrání medu určeného pro lidskou výživu - aby se do něj nedostaly stopy léčiv.
